Chomutov hostil kolekci obrazů mladého výtvarníka Jiřího Ptáčka (1977) , absolventa pražské AVU z malířské školy Vladimíra Skrepla. Soubor akrylů na plátně doplnilo několik soch jeho otce, sochaře Jiřího Ptáčka (1926-1978), žáka Otakara Španiela. Oblíbeným materiálem tohoto pozapomenutého autora bylo dřevo. Realizoval v něm své monoliticky pojaté skulptury, jež vznikly v posledním období jeho života. Exponátům svědčil účelně zrestaurovaný interiér bývalé sýpky; propůjčil jim novou dimenzi i potřebný odstup.
Jiří Ptáček se tu prezentoval především dvěma vyprofilovanými cykly obrazů. Patří k těm nemnohým, co byli přijati ke studiu na AVU již v 17 letech a hned na první pokus. Uchazeč přesvědčil talentem i kreativitou. Zaujal variabilními kompozicemi, kde vizualizoval situaci člověka z konce tisíciletí, postiženého fyzickými neduhy a pronásledovanými různými druhy psychóz. Pozornosti neušla ani jeho parodie kýčovitých krajin. Od té doby prošel autor vývojem, který dokumentovala tato expozice. Široce pojatý cyklus akrylů na plátně pojmenoval Cesta tmou – Berlín. Inspiroval ho pobyt v Německu, atmosféra staronové metropole i setkání s pobřežím Baltu a Severního moře. Odlehčenými tahy štětce a s téměř monochromní barevností sumarizoval emoce a pocity jedince, který s nádechem romantického očekávání pozoruje za sklem rychle se pohybujícího dopravního prostředku svět kolem sebe. Tak vznikl sled působivých obrazů poučených Whistlerovými nokturny a prostoupený takřka vesmírným chladem. Část cyklu zveřejnil poprvé na výstavě diplomantů AVU ve veletržním paláci v Praze (2001), v kompletní podobě se později objevil ve dvou berlínských galeriích.
Názorově, motivicky i barevně odlišný je cyklus novodobých marín. S přídechem ironie ho autor nazval Dokonalý svět. Pracuje na něm od roku 2003. Podnětem byly silné dojmy z Kanárských ostrovů, Kalifornie a Brazílie. Svou úlohu sehrály rovněž podbízivé prospekty cestovních kanceláří, všudypřítomná reklama a impulzy z tvorby Davida Hockneyho. V Dokonalém světě se Jiří Ptáček proměnil v konstruktéra rajské pohody. Splývavými tahy štětce, jasnými barvami a přesně ohraničenými plochami poskládal krajiny s osobitým nábojem dráždivosti. V nich moře , nebe a země hýčkají člověka a zbavují ho – alespoň na čas – obav z blízké i vzdálené budoucnosti.
