Text pro absolventskou výstavu v Narodní Galerii ve Veletržním paláci v černu 2001 od PhDr Jiřiho Machalického, historika umění.
Jiří Ptáček si pro své obrazy vybral téma proměnlivé a ubíhající krajiny, která ho inspirovala během cest do Berlína. Vzpomínky na různé okamžiky se proměnily do souboru obrazů, v nichž ztvárňuje pohledy na Zem z různých úhlů pohledu a s rozdílným myšlenkovým podtextem. Večerní nebo noční krajiny zachycuje autor jenom v náznacích, v záři elektrického osvětlení. Daří se mu vystihnout její zvláštní atmosféru spojenou s odosobnělostí velkoměsta, s osamělostí vykořeněného člověka, který se během krátké doby může ocitnout kdekoliv na světě, aniž by měl šanci najít své prostředí a zakotvit v něm. Na obrazech se neobjevují lidské postavy, člověk je přítomen jenom svými zásahy do tváře krajiny. Cyklus má promítáním osobních pocitů do krajiny blízko k symbolistické či novoromantické malbě konce 19. století a počátku 20. století. Zároveň dokládá, že civilistní projev členů Skupiny 42 se svým vztahem ke všemu, co je spojeno s městským životem , neustále nachází další pokračovatele. V jiné rovině se v obrazech setkáváme s nostalgickou touhou po odhalování hluboce skrytých tajemství. Prosazuje se v nich smysl pro přesné zachycení okamžiku.
Jiřímu Ptáčkovi se podařilo klasickými malířskými prostředky zvládnout prostorové a skladebné řešení a zároveň vystihnout svůj životní pocit. Technicistní krajina má v sobě cosi pochmurného a ve své ryzí účelovosti až hrozivě zlověstného. Autor dokáže nastavit zrcadlo současnému pokleslému životnímu stylu a světu, v němž dochází ke vzdalování vědeckého a technického pokroku a povrchního způsobu myšlení , rozptylovaného přemírou často nepodstatných informací, které se na nás valí ze všech stran. Do rozměrných obrazů se promítá protiklad různých prostředí, které měl malíř možnost poznat. Jiří Ptáček v nich prokázal schopnost citlivého vnímání a odlišení charakteru různorodých motivů, které do souboru zařadil. Ke ztvárnění jednotlivých námětů přistupuje s vnitřní kázní. Střízlivými vyjadřovacími prostředky za výrazného potlačení barevnosti a podružných detailů a podtržení důležitých momentů se mu daří dosáhnout značné působivosti. Pro jeho minulou i současnou tvorbu je společné prozařování světel, jejichž působení umocňuje malířský výraz.
PhDr. Jiří Machalický (historik umění) 2001