nar. 1977, studuje malířskou školu u Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze.
Stejně jako mnoho jiných mladých umělců ani Jiří Ptáček nerezignoval na klasickou malířskou tvorbu – přitom netvrdí, že malba je renesancí hodnot umění po době postmoderní. V malbě zatím bezprostředně reflektuje své osobní pocity a aktuální zážitky.
Pohybuje se v několika výrazných polohách. Existenciálně laděná figurativní tvorba nezobrazivě otevírá vnitřní stránku lidského těla, zabývá se patologickými změnami fungujících struktur, ptá se na to, co lze považovat za normální. existuje na hranici fyzického a mentálního. Charakterizují ji potemnělost a překvapivě nahozené detaily. Zcela jiný rukopis nese dekorativní linie metalově barevných pláten, jejichž struktura připomíná kompjuterovou zkušenost.
Lehká ruka, kterou Ptáček maluje, je nejvíc patrná v poslední sérii obrazů vzniklých po pobytu na Kanárských ostrovech. Jedovatě barevné krajinky s palmami, girlandami žárovek a se zapadajícím sluncem se odvolávají na snadnost života v tupém světě reklamy na ideálno. Zároveň obsahují i potřebnou dávku romantičnosti a přirozené inklinace k přírodní „primitivnosti“. Těžko říct kolik procent ironie a kolik pudů obsahují. Jsou rozhodně velmi přitažlivé, jako se to na druhé straně stává i kýči. Tato jemná balance i přirozenost a virtuozita Ptáčkova malování patří k jeho současným devizám.
Fotografie Linda Malá
